
Polykarbonát je na zastřešení terasy nebo pergoly nejčastější volbou hned ze tří důvodů: je lehký, prakticky nerozbitný a propouští světlo. Rozhodnutí ale nekončí u materiálu. Musíte se ještě rozhodnout mezi komůrkovou a plnou deskou, zvolit tloušťku podle rozteče krokví, navrhnout sklon a hlavně desku správně namontovat. Většina reklamací u polykarbonátových zastřešení totiž nevzniká kvůli materiálu, ale kvůli montáži — otočená deska, utažené šrouby bez vůle nebo neošetřené hrany.
V tomto návodu si projdeme celý postup krok za krokem. Sněhovou zátěž a statiku záměrně vynecháváme — je to natolik samostatné téma, že se mu budeme věnovat ve zvláštním článku na podzim.
Komůrkový, nebo plný polykarbonát?
Obě desky jsou ze stejného materiálu (polykarbonát, PC) a obě mají srovnatelnou odolnost proti nárazu. Liší se konstrukcí — a z ní plyne úplně jiné chování na střeše.
Komůrkový (dutinkový) polykarbonát je dutá deska s podélnými žebry, mezi kterými jsou vzduchové komůrky. Vzduch uvnitř funguje jako izolant, takže deska při srovnatelné tloušťce mnohem lépe drží teplo a nepřehřívá prostor pod sebou. Je zároveň výrazně lehčí, což usnadňuje manipulaci i návrh nosné konstrukce. Daní je optika: žebra světlo rozptylují, takže deska není opticky čistá jako sklo — vidíte skrz ni tvary, ne detaily.
Plný polykarbonát je kompaktní deska bez dutin. Optikou se blíží sklu, snese vyšší mechanické namáhání na malé ploše a lépe se opracovává. Je ale několikanásobně těžší, dráž vyjde na metr čtvereční a tepelně prakticky neizoluje — pod plnou deskou se v létě bude držet víc tepla.
| Komůrkový polykarbonát | Plný polykarbonát | |
|---|---|---|
| Konstrukce | dutá deska se žebry a komorami | kompaktní deska |
| Hmotnost | nízká (přibližně čtvrtina až třetina) | vysoká |
| Tepelná izolace | výborná, roste s počtem stěn | prakticky žádná |
| Optika | rozptýlené světlo, opticky nečistá | čirá, blízká sklu |
| Cena za m² | nižší | vyšší |
| Rozteč podpor | větší při stejné hmotnosti | menší |
| Typické použití | zastřešení teras, pergol, přístřešků, zimní zahrady | zábradlí, výplně, menší stříšky, tam kde se má vidět skrz |
Praktické doporučení: na celoplošné zastřešení terasy nebo pergoly volte komůrkovou desku. Plnou desku má smysl použít tam, kde jde o průhled — třeba na svislé boční stěny přístřešku nebo na zábradlí — nebo na malé plochy, kde hmotnost nehraje roli.
Obecné srovnání polykarbonátu s plexisklem a lehčeným PVC napříč použitími najdete v článku Plexisklo vs. polykarbonát vs. PVC. Tady jdeme do konkrétní aplikace a montážních detailů.
Krok 1: Zvolte tloušťku podle rozteče krokví
Tady je potřeba upozornit na jednu věc rovnou: univerzální tabulka „tloušťka → rozteč" neexistuje. Seriózní výrobci komůrkových desek ji ve svých technických listech vůbec nepoužívají. Místo toho pracují se zátěžovými grafy, ve kterých se rozteč odvozuje od zatížení v dané lokalitě, od šířky desky, od struktury (kolik má deska stěn) a od hloubky uložení desky v profilu.
Orientačně se rozteče podpor pohybují zhruba takto:
| Tloušťka komůrkové desky | Orientační rozteč podpor | Typické použití |
|---|---|---|
| 4–6 mm | zhruba 0,4–0,7 m | drobné stříšky, výplně, skleníky |
| 8–10 mm | zhruba 0,7–1,1 m | běžné zastřešení terasy a pergoly |
| 16 mm | zhruba 1,2–1,8 m | větší rozpony, zimní zahrady |
| 25 mm | nad 1,5 m | velké rozpony, náročnější zatížení |
Tato čísla berte jako hrubou orientaci pro první návrh, ne jako závaznou hodnotu. Konkrétní rozteč vždy dohledejte v technickém listu té desky, kterou skutečně kupujete, a to pro sněhovou oblast, ve které stavíte. Zatížení sněhem je přesně ten faktor, který tabulku posouvá nejvíc — a věnujeme se mu v samostatném článku.
Praktická pomůcka: pokud stavíte novou pergolu a máte volnou ruku, navrhněte rozteč krokví podle desky, ne naopak. U hotové konstrukce postupujte obráceně — změřte skutečnou osovou rozteč krokví a od ní odvoďte minimální tloušťku desky.
Ještě jeden detail, na který se zapomíná: krokev musí být dostatečně široká, aby na ní deska měla plnou dosedací plochu i po dilataci. U tenčích desek se počítá s šířkou krokve zhruba od 60 mm, u silnějších od 75 mm výš.
Krok 2: Navrhněte sklon
Polykarbonátové zastřešení nikdy nedělejte vodorovné. Voda, která na desce zůstane stát, na sobě zachytí prach a časem vytvoří skvrny a nálety, které už nejdou umýt.
Většina výrobců uvádí minimální sklon 5°, což odpovídá zhruba 9 cm výškového rozdílu na metr délky. U vlnitých a trapézových profilů se údaje liší a někteří výrobci připouštějí i méně.
Doporučení do praxe: navrhujte raději 7–10°. Rozdíl ve vzhledu je minimální, ale střecha se sama opláchne, kondenzát z komůrek odtéká rychleji a nemusíte řešit stojatou vodu u okapní hrany. U delších desek se navíc počítá s určitým průhybem — mírně vyšší sklon vám ho vykompenzuje.
Krok 3: Otočte komůrky po spádu
Toto je nejčastější a zároveň nejdražší chyba při montáži komůrkového polykarbonátu.
Komůrky musí vždy vést ve směru spádu — od hřebene dolů k okapu. Nikdy ne napříč.
Důvod je jednoduchý. Uvnitř komůrek se vždy vytvoří kondenzát — je to normální jev a deska s ním počítá. Pokud komůrky vedou po spádu, kondenzát odteče dolů a odvětrá se u okapní hrany. Pokud vedou napříč, voda v komůrkách zůstane stát.
Následky poznáte do jedné až dvou sezón: v komůrkách se objeví trvale zakalené pruhy, usadí se v nich prach, který dovnitř natáhla vlhkost, a nakonec i řasy a mech. Zevnitř se deska zezelená a nedá se s tím nic dělat — komůrku nevyčistíte. Vedle vzhledu tím trpí i materiál, protože stojatá voda urychluje jeho stárnutí.
Stejné pravidlo platí u svislé montáže, třeba na boční stěnu přístřešku: komůrky musí být svislé.
Krok 4: Zkontrolujte UV vrstvu a která strana patří nahoru
Polykarbonát sám o sobě UV záření dlouhodobě neodolá — časem by zežloutl, zmatněl a zkřehl. Proto se při výrobě na povrch koextruduje tenká UV ochranná vrstva. Je velmi tenká (řádově desítky mikrometrů) a je pevnou součástí desky, ne nátěrem.
Řada desek má UV vrstvu jen na jedné straně. U silnějších desek nabízejí výrobci i oboustrannou ochranu — mimo jiné právě proto, aby odpadlo riziko chybné montáže.
Jak poznat správnou stranu:
- Nejspolehlivěji podle potisku na ochranné fólii. Strana s označením výrobce, logem nebo textem typu „this side to the sun" patří vždy nahoru, ke slunci. Fólii proto nesundávejte dřív, než víte, jak desku otočíte.
- U čirých nových desek je strana s UV filtrem někdy poznat podle mírně namodralého nádechu, nejlépe v rozptýleném světle proti oknu. U barevných a opálových desek je to ale nespolehlivé.
- Pokud si nejste jistí a fólie už je pryč, zeptejte se dodavatele. Odhadovat se to nevyplatí.
Co se stane při otočení: nechráněná strana začne degradovat. Deska postupně žloutne, matní a hlavně ztrácí rázovou houževnatost — tedy přesně tu vlastnost, kvůli které jste polykarbonát vybírali. Většina výrobců navíc otočenou desku bere jako chybu montáže a záruka se na ni nevztahuje.
Krok 5: Ošetřete hrany páskami a ukončovacím profilem
Otevřené komůrky jsou u komůrkové desky slabé místo. Nasaje se do nich prach, vlhkost a hmyz, a to všechno pak zůstane uvnitř natrvalo. Proto se obě příčné hrany zaslepují — ale každá jinak.
Horní hrana (u hřebene): plná hliníková páska. Uzavře komůrky vzduchotěsně, takže se dovnitř nedostane prach ani vlhkost shora.
Dolní hrana (u okapu): perforovaná, prodyšná páska (často označovaná jako anti-dust). Ta prach a hmyz nepustí dovnitř, ale zároveň umožní, aby kondenzát z komůrek volně odtekl ven a komůrky se odvětraly. Kdybyste dolní hranu zaslepili plnou páskou, uzavřete vodu uvnitř a dosáhnete stejného efektu jako při špatné orientaci komůrek.
Obě varianty najdete v příslušenství k polykarbonátovým deskám.
Na co ještě myslet:
- Přepravní barevnou pásku, se kterou deska přijde z výroby, nikdy nenechávejte jako finální. Není na to určená — sundejte ji a nahraďte správnými páskami.
- Přes obě hrany se doporučuje nasadit ukončovací U profil. Ten pásky chrání mechanicky a esteticky uzavře hranu.
- U profil u okapní hrany musí mít prostor pro odtok vody, případně odvodňovací otvory. Pokud v něm voda zůstane stát, prodyšná páska trvale nasákne a přestane fungovat.
- Podélné spoje mezi deskami řešte H profilem, ne přeložením desek přes sebe.
Na kotvení pergol a přístřešků se hodí i konstrukční profily z naší nabídky.
Krok 6: Vrtejte a kotvěte s dilatací
Polykarbonát pracuje s teplotou znatelně víc než sklo nebo plech. Součinitel délkové roztažnosti je zhruba 0,065 mm na metr a stupeň Celsia. Na tříapůlmetrové desce to při rozdílu 40 °C mezi zimním ránem a letním poledním sluncem dělá skoro 1 cm změny délky — a tmavé desky se na slunci zahřejí ještě víc než okolní vzduch.
Pokud desku sešroubujete napevno, nemá kam pracovat a začne se buď vlnit, nebo praskat v místě šroubu.
Pravidla, která to řeší:
- Otvory vrtejte větší než šroub. V praxi se počítá s vůlí zhruba 3–6 mm nad průměr šroubu — u delších desek na horní hranici, protože se dilatace kumuluje po celé délce.
- Vrtejte mezi žebry, ne do žebra.
- Dodržte odstup od okraje desky — v montážních návodech zhruba 40–50 mm.
- Šroub neutahujte na doraz. Podložka má desku přidržet, ne stlačit. Používejte šrouby s těsnicí podložkou (nejlépe s EPDM těsněním) a s dostatečně velkou hlavou.
- Nechte dilatační mezeru i v profilech. Deska nesmí v H ani U profilu dosedat na doraz.
- Vrtejte ostrým vrtákem a nižšími otáčkami, aby se materiál v otvoru neroztavil. Ochrannou fólii nechte na desce.
Čemu se polykarbonát musí vyhnout
Polykarbonát je citlivý na některé chemikálie — ne proto, že by se rozpustil, ale proto, že v kombinaci s vnitřním pnutím materiálu způsobují takzvané napěťové praskání. Deska pak popraská v místech kolem šroubů nebo v ohybech, často až po měsících.
Nepoužívejte:
- Měkčené PVC v přímém kontaktu — změkčovadla migrují do polykarbonátu a nevratně snižují jeho pevnost. Týká se to i některých PVC podložek a lepenkových pásů. Pokud se kontaktu nevyhnete, oddělte materiály bariérovou páskou.
- Čističe s amoniakem (čpavkem) — tedy typicky běžné okenní čističe.
- Silně alkalické čističe, ředidla a aromatická rozpouštědla.
- Neověřené tmely a lepidla. Před použitím si vždy ověřte, že je výrobce deklaruje jako kompatibilní s polykarbonátem — může jít o změkčovadla nebo aminy, které desku poškodí.
Na běžné čištění stačí vlažná voda s jemným saponátem a měkký hadřík. Polykarbonát nikdy nebruste ani neleštěte — sedřeli byste UV vrstvu, kterou nelze obnovit. To je zásadní rozdíl oproti plexisklu, které se leštit dá; podrobně to rozebíráme v samostatném článku o údržbě.
Nejčastější chyby
- Komůrky orientované napříč spádem místo po spádu.
- Deska otočená UV vrstvou dolů.
- Vodorovné nebo příliš mírné zastřešení, na kterém stojí voda.
- Obě hrany zaslepené stejnou (plnou) páskou.
- Ponechaná přepravní páska jako finální řešení.
- Šrouby utažené na doraz do otvoru bez vůle.
- Otvor vyvrtaný do žebra nebo příliš blízko okraje.
- Kontakt s měkčeným PVC.
- Čištění okenním čističem s amoniakem.
- Návrh tloušťky „od oka" bez ohledu na skutečnou rozteč krokví.

Rychlý souhrn
- Vím, jestli chci komůrkovou desku (izolace, hmotnost), nebo plnou (průhled).
- Změřil jsem osovou rozteč krokví a šířku krokve.
- Tloušťku desky mám ověřenou v technickém listu, ne odhadem.
- Sklon je alespoň 5°, ideálně 7–10°.
- Komůrky povedou po spádu.
- Vím, která strana desky má UV vrstvu a patří nahoru.
- Mám plnou hliníkovou pásku na horní hranu a perforovanou na dolní.
- Mám ukončovací U profily a H profily na spoje.
- Otvory budou o 3–6 mm větší než šrouby, min. 40 mm od okraje, mezi žebry.
- Mám šrouby s těsnicí podložkou a vím, že se neutahují na doraz.
- Vyloučil jsem kontakt s měkčeným PVC a neověřenými tmely.
Často kladené otázky
Jaká tloušťka polykarbonátu je na terasu nejběžnější?
U běžné pergoly nebo terasy se nejčastěji pohybujete v pásmu 8–16 mm podle rozteče krokví a lokality. Konkrétní hodnotu ale vždy ověřte v technickém listu konkrétní desky — mezi výrobci i mezi strukturami (dvoustěnná, vícestěnná) jsou rozdíly.
Můžu použít komůrkový polykarbonát i na svislé stěny přístřešku?
Ano, jen musí být komůrky svislé, aby z nich mohl odtékat kondenzát. Vodorovně orientované komůrky ve svislé stěně jsou stejná chyba jako vodorovné komůrky na střeše.
Proč se mi v komůrkách sráží voda, i když je deska správně namontovaná?
Kondenzace uvnitř komůrek je normální jev daný rozdílem teplot. Pokud jsou komůrky orientované po spádu a dolní hrana je opatřená prodyšnou páskou, voda odteče sama a nezůstává. Trvalé zamlžení naopak signalizuje, že je dolní hrana zaslepená nebo že v U profilu stojí voda.
Dá se poškrábaný polykarbonát vyleštit?
Ne. Broušením nebo leštěním byste narušili UV ochrannou vrstvu na povrchu a deska by pod ní začala rychle degradovat. Tohle je hlavní praktický rozdíl oproti plexisklu, které vyleštit lze.
Jak dlouho polykarbonátové zastřešení vydrží?
Při správné montáži a orientaci UV vrstvou nahoru se běžně počítá s životností v řádu mnoha let; výrobci obvykle poskytují záruku na propustnost světla a mechanické vlastnosti. Rozhodující je právě správná strana desky a to, aby se povrch nepoškodil nevhodnou chemií nebo bruskou.
Musím desky řezat sám?
Nemusíte. Polykarbonát i další deskové materiály vám nařežeme na míru — službu formátování i frézování najdete v nabídce služeb. Ušetříte si práci s velkoformátovou deskou a dostanete přesné rozměry, které pak jen usadíte do profilů.
Kde materiál pořídit
V nabídce Dencopu najdete polykarbonátové desky v komůrkovém i plném provedení, konstrukční profily i těsnicí a odvětrávací pásky. Pokud řešíte i drobnější zakrytí kolem domu, podívejte se do kategorie Domácnost a hobby. Nejste si jistí tloušťkou nebo skladbou? Napište nám — poradíme vám podle konkrétní konstrukce.